Prosinec 2011

my world is spinning

24. prosince 2011 v 21:42 | Lola |  Blah blah kecy kecy
Prázdná se cítím krásnější.


Schovat se pod zemí. Jen na krátkou dobu.
V divnotě oděná, má drahá žebra.
Spodní ret krvácí.
Jenom pár sekund.
Potopit se ještě trochu níž.
Tak už to chodívá, na tomhle smetišti.
Jen další exponát.


Padám dolů

23. prosince 2011 v 1:32 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Má papírová kůže.
Pomalu se rozpínám.
To aby se ten strop pořád hýbal.
Dýchej mě, když můžeš.
Svíjej se se mnou na zemi.
Budu ti na oplátku přejíždět prstem po rtech.
Vím, že by se ti to líbilo.
Na tom místě, kde nic nekončí.
Můžu na tebe koukat divnýma očima.
Prostě jen buď.


Tate Langdon

12. prosince 2011 v 19:28 | Lola |  Divné krabice plné fotek
Tate. Postava z jednoho chytlavého creepy seriálu.


???
Nějaké holčičí řeči...



Fatální souznění

7. prosince 2011 v 0:03 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Dneska padá sníh, co zítra? Motýlí křídla?
Tak jako tak svírá se mi žaludek.
...ani mrtví tripodi v řece.
Místo toho studený nic, tělo a ruce.
Občas už nemam sílu to vydržet, a tak si přeju, aby to bylo ještě horší.
Jen ať to neni stejný. Po procházce ve falešnym dešti schovám se pod deku.
Můj svět v jedný místnosti s počmáranejma stěnama.
Naše umění. Umění chtění a bezmoci.
My dva a naše psychický nemoci v souznění.


Posloucham heart-shaped box. Pořád. Protože je to skvělá písnička a já ji miluju.


Vyrážka na pravé noze

6. prosince 2011 v 0:53 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Skoro nic nedělam. Ubíjející. Ani nemůžu. Nemocný období.
touch me I'm sick
Nejlepší by bylo odjet. Jo... Zachumlat se do svetru a čau. Ztratit se odtud. Nebo tak něco. Takhle si aspoň můžu zapomínat věci v lavicích a prohlížet obrázky v Come as you are. A čekat.
Ty vany na nožičkách mají přece jen něco do sebe... Alternativní nízkorozpočotvý snímek. Uh. Máme se na co těšit. To jo. To jo. Čas zmizet ze scény.


We'll walk down the line
Leave our rain, a cold
Trade for warm sunshine

Jak si povídají bludičky

1. prosince 2011 v 19:35 | Lola |  Blah blah kecy kecy

kusy našich mozků. černě na bílém.

Ziky
Vlny, oděné do kouřových převleků, narážejí do stěn mého pokoje, místo o strmé stěny skalisek. Obklopují nahou Jolene, sedící na kraji mé postele a narušují vůni kávových vonných tyčinek. Severní vánek. Stejně krutý, stejně chladný. Jako vše kolem, když se rozhlédneš a uvidíš za obzor. Vše navádí k větě "otevři oči, vrať se do reality," a vše to říká. Oni jsou vše. A vše jsou oni. Těžká doba pro snílky. (like a me, of course.) Říká si o to, svádí mě. Každá maličkost... každá..