Srpen 2011

One, two...fuck you

28. srpna 2011 v 21:36 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Koušu se do prstů.
Koukám z okna.
Při tom ponořená do hudby.
Neni to jako včera.
Změt stínů a těl.
Myšlenky pryč.
Křik.
Tak objímám.
Abych mohla křičet ještě víc.
Pro tolik světla ve všech těch očích.


Lejdy kostěná

27. srpna 2011 v 2:23 | Lola |  Oblékání
Aneb mam kde nosit koks. Hah.
Kvalitka foto -.-" Pod perexem lepší.


Modřina květoucí

27. srpna 2011 v 0:35 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Nevim a zároveň vim naprosto všechno, co vědět chci.
Skvělej duševní stav.
Tohle je teď noční košile. Je v ní mé nahé tělo. Važ si toho.
Nemehlo.
Mraky mají obličeje. Schovávaj se v nich bubáci.
Mezi podlahou a stropem běhá krysa.
Třese se zem.
Ráda hladim rty, když je čas tekutej.
A utíkam, abych stihla pár věcí.

O modřině:
Den č. 1:


Den č. 2:


Den č. 3:


Sice už poslední dva dny trochu tma na focení...ale co, vypadá to stejně. Sou najs *mrk mrk*

Stromy útočí

23. srpna 2011 v 23:24 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Kapky se pomalu dotýkají mé kůže.
Svět se rozpostřel, ale zavřeli se mi dveře.
Pochyby zmizely.
Vědomost s nevědomostí v mé hlavě.
Dvě těla v záplavě vlasů.
Lebka mi praská, tělo se rozpadá.
Můžu se schovat v mých slzách a tvém úsměvu.
Ve tmě. Není to vidět.
Modřiny z lásky. Z lásky modřiny.
Procházet se bez bot po špinavý zemi.
Víš co, ne? Bubliny, vlasy a vteřiny.


Trocha myšlenek

7. srpna 2011 v 22:07 | Lola |  Blah blah kecy kecy
Proč vlastně píšeš celej tenhle skoro nic neříkající blog?... No prostě protože. Terapie. I když původní záměr byl fakt jinej. Můžu sem napsat spousty věcí, co cítim a nechci je cpát ostatnim. Nechceš - neklikej. Prosté.
Wow wow wow.
Nebe je barevný a ulice prázdný. Krása. Fakt: Objímejte lidi, který objímat chcete, dokud můžete.
Občas zapomínam na tu křehkost. Žíly můžou bolet. Už mi to nikdo nevyvrátí.
Jedni z těch lidí, co poslouchaj mrtvý zpěváky, feťáky, psychicky narušený jedince a tak. Jedni z těch, co je dokonce obdivujou.
Můžu si pobíhat po bytě v kalhotkách a tílku, zpívat si při tom Nirvanu, která mi při tom řve z repráků a vědět, že to je skvělý. Nebo běhat bosá po schodech na chodbě až do sklepa. Je to uvolňující. Můžu si milovat kohokoliv chci, všem to může bejt u prdele. Fakt krásnej pocit.
A neni to o tom? Volnost. Pré. Frýdom.
Nahý holky, cigarety, alkohol, rozhovory o všem a o ničem.
Některý skvělý lidi zkrátka můžou milovat ty skvělý štětce, můžu je milovat společně s nima a nechat si jima pokreslit ruce.
Taky můžu "milovat" někoho koho vlastně neznam (všechny ty junkies a psycho pípl), samozřejmě jen proto, že ho neznam a tak mě taky sakra nemůže zklamat. Přesto můžu básnit o jeho rtech, očích, hudbě, hlasu whatever. No neni to supr?
A nikoho to srát nemusí, dokud nezačnete bejt fanatický.
Jde jenom o radost. K radosti stačí maličkosti. Navíc každej ví, že čeho je moc, toho je příliš. Vlastně každej ne, ale to jsou bezmozkáči.
Stejně na ně nemyslíme, když jsme s našima spřízněnýma dušičkama. Soulmates.
Chápete, ne? Nikdy nás nezabijou.
Přitom můžu milovat i lidi, který vídam normálně. Jako... nejenom platonicky, fakt milovat. Fuckt fakt. A ty to srát taky nebude(, dokud nezačnete bejt fanatický).
Směju se v mysli těm omezencům, některý pomalu začínám s úsměvem nenávidět. A dělá mi to dobře. Pak se můžu smát sama sobě, protože jsem omezená a směju se omezencům a dělá mi to dobře. HAH, so funny.
Budu dál ležet na zemi, vědět, že se ten strop hejbe. Budu z toho mít radost.

Kříčte, objímejte, milujte a mějte radost z maličkostí.
Vaše Lola.



Jsem slečna svět

7. srpna 2011 v 3:05 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Vždycky je to stejný... i když vlastně jiný.
Minimálně stejně krásný.
Rozplývám se nad tou nenávistí a tak.
Prostě mrtvej třínohej pes v řece, co chceš víc.
Wonderland.
I wonder, oh, I wonder...
Taky stromy, že jo.
Doteky jsou fascinující.
Když jsou modrý vlasy ve větru spolu s rudejma, chce se mi křičet.
Prstoklad pro tvé tělo.
Fajn, ještě něco?
Cigarety, alkohol.
Zvracení, šňupání.
To je prostě život.
Budu žít pro tebe a ty pro mě.
Tichý smích a hlasitý šepot.
Jsme spřízněné duše, víš.

Prostě mi hraje v hlavě už několik hodin.


Shopaholik

4. srpna 2011 v 23:27 | Lola |  Oblékání
Kupodivu jet nakupovat nebyl můj nápad. Hah. Něco z dneška plus nějaký hadry, co jsem koupila už dřív.




Fuckuju vás...z lásky

1. srpna 2011 v 22:51 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Frances je kočka, že Ziky?
A miluju pánský košile.
Posloucham Hole a je mi skvěle.
Zpívam si k tomu.
Koupím si rudou rtěnku a budu ji nosit zastrčenou za kalhotkama.
Póza póza.
Haha.
Nebo né?
Věřím sama v sebe, jelikož jsem věčná.
JE MI SKVĚLE.


Fleky na stropě

1. srpna 2011 v 2:28 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Svět vidím rozdvojeně.
Bolesti odmítám.
Drží se pevně, jako já tebe.
Zaryté nehty, do tvého těla.
To je přesně to, co bych teď chtěla.
Slzy s úsměvem jdou ruku v ruce.
Podám ti je na talíř.
Neví o tom.
To ani my.
Jen tušení.
Koupeme se v moři lží a přetvářky.
To vím já, víš to i ty.
Obalím se bolestí, to je teď má radost.
Konec, světla před očima.
Křičíš. Už dost?