Terapie

6. dubna 2011 v 20:16 | Lola |  Blah blah kecy kecy
Článek napsán před dvěma dny, ale nešel mi internet, takže ho sem dávám teď.



Divno, zase DIVNO.
Mrtvý tělo v rakvi.
Smutek nevinných dětí.
Škrtance, škrábance.
A nejsem šťastná.
V mém těle je bouře.
Jednu, dvě, tři, čtyři...
Nádech, výdech.
Umřel. Umřem taky, jednou.
Chybí mi. Někdo úplně jiný.
Nevycucám si tě z prstu, i když bych moc ráda.
Vyčaruju si tě z kouře, jednou.
FUCKING FUCK
Je to tak.
Divnota.
Chaotický nesmysly uvolňující nátlak na mé duši.
Lepí se na konečky prstů a nakonec ji máš po celém těle...
...a nejhorší je, že se toho nezbavíš.

Když mám oči jako skleněnky
a má paže se zbarví krví,
mohou za to vzpomínky...

"čistej průstřel, hotovo. barevná symfonie. všechny její myšlenky na zdi.."
Moje asi nejoblíbenější část z jedné pohádky, kterou jsem přečetla už dostkrát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viki Viki | 6. dubna 2011 v 20:26 | Reagovat

Notáák :P :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama