Březen 2011

Nechtěné chvění

30. března 2011 v 22:54 | Lola |  Blah blah kecy kecy


Odpouštíme a zapomínáme.
Každý den blíž.
To studený, hnusný je pryč.
Debatujeme a splýváme.
Ale špatný sny zůstávaj.
Studený tělo provází mne každý den.
Myšlenky se pletou dohromady.
Schovám se na dno studny, tý nejhlubší.
Čekání a odpočítávání.
Čekání na koho? Čekání na co?
Nevědí, co říkají, tak nevědomky zraňují.
Pozitivní pocit, při kterém vám je na zvracení a slzí vám oči.
Co víc?


Šílený úsměv

28. března 2011 v 2:26 | Lola |  Blah blah kecy kecy


Jejich těla zůstala ležet v tom malém pokoji.
Vzpomínky.
Počmárané zdi.
1. stěna by ti vyprávěla.
Podej mi ruku, mám strach.
Nikdy nepustila.
To co mám v břiše nejsou motýly, ale můry.
2. stěna by tě umlčela.
Nešťastný výraz ve tváři. možná se tak narodila
Třeba je to vážně krásný...jako když dýcháš vzduch po děšti.
3. stěna by tě přesvědčila.
Lidi tě odepíšou, protože jsi jenom feťák a stejně kvůli tomu brzo umřeš.
Oni.
Nedoceněné duše.
4. stěna by tě poučila.
Oči pálí od cigaretového kouře, na zemi kruh ze soli.
Ty dvě mrtvý těla, mezi čtyřmi stěnami.


And I can't stop my tears
I've never been so scared

Plujem

26. března 2011 v 1:09 | Lola |  Blah blah kecy kecy


Unaveně přežívající.
Jsem sama, mám sebe a jsem na zabití.
Prázdný ráno, začátek prázdnýho dne a mezi prsty mi prosvítají prázdný paprsky plný naděje.
Tak volná jako motýl. Motýl, co visí na stěně.
Nerozumím lidem nebo lidé nerozumí mně?
Pozorují, zatímco my se lepíme na stěny a po tělech nám stéká modrá tekutina.
Tak volní jsme.
Naše nic přeměníme v naše vše, budeme šťastní, radovat se z maličkostí.
Jsou to jen sny, co mi nikdo neveme.
Jen já, ty a 4 stěny, kolem prášky, drinky, cigarety.
To, co nikdy nebude, mohlo by to zůstat jenom v mojí hlavě, ale naléhavě to křičí a vříská, tak tomu radši nechám volný průběh.
Všechno vždy nějak dopadne a to španý z toho smyje déšť.



wait for me

Já a mé druhé stejné já

22. března 2011 v 23:20 | Lola |  Blah blah kecy kecy


Všechno se mi zarývá až pod nehty a docela to bolí.
Životokaziči mě mají prostě rádi.
Jiný světy, cizí siulety.
Stále nemocná, stále protestující orgány, co chtějí pryč.
Prázdně plná.
Fakta všudem kolem. Neznáš nějaký důležitý fakt?
Je to divné, zvláštní, podivuhodné. Co se děje?
Nevědět a snít.
Budu žít ve sklenici, v nálevu.
Přemýšlet a tušit.
Směr Wonderland, ty míříš jinam.
Mé oči jsou skleněné.


Bubákuju

20. března 2011 v 23:46 | Lola |  Blah blah kecy kecy


Nastěhuj se ke mě do hlavy, bez problému a bez zaplacenýho nájmu.
Naše osudy. Instinkty.
Hloupost (hlouposti, co hloupý nejsou) sem a tam, ale my to žerem.
Čekám a minutu po minutě počítám, stejně jako kolik cigaret zbývá v krabičce.
Dej si mě do kapsi, budu tvůj heroin.
Do ucha ti zašeptám...můžeš hádat co.
Vyprávěj ty svý příběhy a vymýšlej další.
Jenom dva dny a 5 hodin mi stačí ke štěstí. Jen nemůžu zaručit, jak dlouho mi to vydrží.
Trampolína. Nahoře, dole a pak mám vesmír.
Zelené šťávy stékají po stěnách, necháme je, aby se od nás nasákly.
Zamotaná do těch pavučin pocitů.
Nenávidíme svět a bereme drogy.


taky jen jedna malá pozorovatelka

,,...all this pain is an illusion."

18. března 2011 v 0:22 | Lola |  Blah blah kecy kecy


Radši se válej, pozoruj mraky a nasávej nikotin.
Déšť...skákání do louží a pozorování svého odrazu na zemi.
Svůj vlastní svět nikdy nepřestávej snít.
Náhody zpestřují opravdovou realitu a často vylepšují snovou realitu.
Co je vlastně opravdová realita?
Sama a přitom ne.
Náhody zvláštní a nevysvětlitelné.
Jsme neteční.
Mé oči, tvé oči.
Je to všelijaký.
Tolik nezodpovězených otázek, pomalu se v nich topím.
Zbydou jen prázdný schránky bez duše.


Eat me

17. března 2011 v 0:34 | Lola



Koupelny, tak děsivé. Ještě když ti začne z kohoutku téct krev...
Ve vodě, kapky, doteky tý čirý kapaliny.
Zvuk lámání kostí a stříhání starých novin.
Spálíme to.
Ještě dnes, ještě dnes...
A pak to všechno veme voda.
Tvé slzy uschnou, čí ne?
Vyprávěj mi o sobě. O tvém životě. O tvých myšlenkách.
Dej si mě, celou vem si mě.
Nedopalky, co se válí kolem tvý postele.
Neříkej ne.
Malá tělíčka ve výkladních skříních.
Srdce se slevou, výjimečně pro tebe.
Spálí mě to.


Body and soul
I'm a freak, I'm a freak

Jsem holka, jsem blbá?

15. března 2011 v 2:57 | Lola |  Blah blah kecy kecy


start a revolution - stop hating your body

Nedokážu přijmout sama sebe se všim všudy.
Čas smířit se s tím jako se vším ostatním.
Občas přemejšlim jako umh... hloupá holka, fucking fuck.
Pohledy.
A neni to depresivní? Ne, není.
Celá podrápaná, né, to také není depresivní.
Pryč z těla. Z kůže bych hned vyletěla. (a jak ráda)
Jako by to nebylo moje tělo.
Jizvy, modřiny, pihy.
Život protéká mezi prsty.
Opíjím se minerálkou. Zobu pilulky.
Spadla jsem do kopřiv. A je úplně jedno, že kopřivy teď nejsou.
Stromy mají oči a krvácí, příroda se bouří.
peace, love, empathy


Zkrátka bláboly

12. března 2011 v 18:56 | Lola |  Blah blah kecy kecy


Jak v oceánu ztracených snů plavu sem a tam a vše je beze smyslu.
Co je důležité a co ne?
Křehkost, změny.
Ti, co se odlišujou myšlenkama a celkovym vnímánim věcí občas zkrátka nemůžou ostatní vystát...
Až dojdeme k manické depresi, zamáváme si.
Činy... špatný nebo už dobrý stejně padnou do věčného zapomenutí. Když si někdo vzpomene, vyvolá to v něm jen ten divný pocit, ukápne slza a přejde to ve stupidní úšklebek.
Pamatuju, jak jsem v jednu chvíli zavřela oči a řekla:,,Tuhle chvilku si chci zapamatovat."
Cítit pocity štěstí díky maličkostem, o tom to je, maličkosti vytvoří celek.
Pořád jenom něco předhazují a nutí nás do něčeho, co nechcem.
Vymykání se stereotypu tohoto světa.


Wishlist 2

12. března 2011 v 4:04 | Lola |  Oblékání
Opět a zase. Stále je nad čím slintat.

PRAY4JAPAN

12. března 2011 v 0:18 | Lola |  Blah blah kecy kecy

Co dodat.

Utopím tě a tvou mrtvolu..

9. března 2011 v 22:55 | Lola


A tak ve sladké nevědomosti žili až do smrti.
Ale to se nepočítá.
Jetom jen samý já a ty, ty a já.
Tužkou na oči si namaluju knír, přidám se k cirkusu a budu hledat život.
Čekám a bojím se, co přijde, co mám zase čekat.
Život je... takovej jakej si ho uděláme. Jenže s ním musíte umět zacházet.
Nic nedává smysl.
Smrť je za mými zády a jemně mi poklepává na rameno.
Kdy? Dneska, zítra... Za týden?
Nevědomost. Ach ta sladká nevědomost.
Ta křehkost.
Jeden návod, prosím.
Věřit někomu?
Budu mimoněm. Buď mimoněm se mnou.

How many different words
And how many ways to feel the same.

Vrána k vráně sedá

8. března 2011 v 17:49 | Lola
Není to smrt, když ji odmítnete...
je jí, pokud ji přijmete.

Nesnáším a snáším

4. března 2011 v 20:01 | Lola |  Blah blah kecy kecy
Nesnáším:
  • hloupé lidi
  • osoby, které ze sebe dělají chudinky
  • netoleranci
  • kopíry a kopírky (copiers)
  • lži
  • změny
  • když někdo neodepisuje
  • wannabe gangstery
  • klauny
  • blbě vypadající vlasy
  • srostlé obočí
  • naší učitelku angličtiny
  • zvuk, co vytvářejí můry, když se třou křídly o stěnu
  • bezmoc
  • "čau"
  • lol, omg, rofl
  • pipiny (Ahojky, nezajdeme na latéčko do kavárničky?)
  • prznění češtiny
  • když někdo nadává lidem, které mám ráda
  • malé nervní psy
  • dlouhé čekání
  • trapný komedie o ničem
  • bokovky
  • crocsy
  • když přestanou vyrábět mojí oblíbenou barvu na vlasy
  • špinavou houbičku na mytí nádobí
  • mytí nádobí
... a SPOUSTU dalších věcí.